Miroslav Žiška
Miroslav Žiška (*1952)
Sluníčko lechtá tvář svými paprsky. Probouzet se s vůní dřeva a posečených luk v dřevěnici v horách, to by byla nádhera. Být blízko přírodě. Ničím se nestresovat. Slyšet vítr v lese, za oknem pěstovat bylinky a večer si poslechnout úchvatnou bohatou hudbu J. S. Bacha nebo A. Vivaldiho. Slyšet dokonalou harmonii, ze které tryská příval pocitů. Radost, mír, kolébání i bouře. Taková atmosféra člověka povznáší. A co třeba naučit se ve volných chvílích něco o alternativní medicíně? A pak si pro radost zahrát na akordeon.
Nebo sedět v jeskyni sám ve vlhkém přítmí obklopen rozličnými tvary a jen se dívat. Kap, kap. Stékají kapky po krápníku s monotónní pravidelností pomalu jedna za druhou. Člověku se honí hlavou myšlenky a jen se diví podivuhodnosti fantastických obrazů, které příroda z kamene tvaruje.
Na fotografování je nejvíce okouzlující ten tajemný moment při vyvolávání v temné komoře, kdy z negativu vzniká obraz. Při fotografování dokumentu se musíte rozhodnout ve zlomku vteřiny, dokonale splynout s prostředím. Pak není problém zachytit na fotografii to, co chcete a tak, jak to cítíte. Vidět fotografii jako kompozici, ve které lidé hrají roli výtvarných prvků. Velcí fotografové jako Henri Cartier- Bresson se jen tak nenarodí. Přesto stát se s fotoaparátem na krku „hledačem“ je stálá výzva i vzrušující koníček.
Není snad nic horšího než povrchnost, lež a přetvářka. Ale je dobře, že stále ještě existují krásná přátelství a lidé, kteří se na sebe mohou spolehnout.
V dnešní době se ztrácí etická a estetická rovina. Lidé zahlceni konzumem zanedbávají svou touhu po umění, která je v každém z nich skryta, i schopnosti, které dostal každý darem, ale nijak je nepoužívá. Všichni by měli více rozvíjet svou uměleckou hemisféru. Jinak nás technika jednou zničí. Nepátrat neustále po smyslu, nechtít vše zachytit rozumem, ale pouze se před obrazem nebo fotografií zastavit a nechat na sebe proudit ten barevný tok pocitů, který pak v člověku zůstane, takže neodchází s prázdnou. K čemu je dobré vědět, co tím chtěl autor sdělit? Lepší je odcházet nějakým způsobem obohacen, než rozčilen tím, co to tady zase vystavují, když tomu nemůže nikdo rozumět. Každý si může odnést něco svého, co právě on konkrétně v tu chvíli potřeboval, to, co sám v díle objevil, co na něj zapůsobilo, jak se mu obraz líbil či nelíbil.
Učme se objevovat svět citem.