Andrea Filipcová
Andrea Filipcová (*1983)
Ve sněhu zůstaly šlépěje. Ledy na řece se s praskotem protahují a líně plynou dál. Voda je vůbec kouzelná. Krajina (nejen) v zimě je krásná. Kolem se rozprostírá ticho a člověk se cítí dobře. Pak vzhlédne a stojí uchvácen s hlavou otočenou vzhůru k nebi. Pozoruje změny počasí a snaží se zachytit celkový dojem z přírody. Všímá si různých zajímavých tajemných obrazců a tvarů okolo. A pak zasněně pozoruje západ slunce.
Fotografie je jiný svět, dá se v ní schovat spousta věcí, objevit v ní něco nového.
Nastal večer a vy opět sedíte pohodlně v křesle s napjatým očekáváním. Zazní gong, přichází herci, divadelní přítmí je pro člověka jako pohlazení. Nejlepší jsou malé scény, kde je větší kontakt s divákem, tam jste snadno vtaženi do děje a více si hru užijete. Dnes je na programu Shakespear, tomu se říká dvě lásky jednou ranou.
Když je nálada pod psa nebo spousta volného času, je nejlepší zalézt si někam do koutku s krabicí fotek. Otevřít ji, pořádně se do ní zanořit a pěkně dlouho se v ní pomalu prohrabávat. Tak si nejlépe odpočinete, asi stejně jako při dobrém filmu. Zvláště při historickém.
„Tragedií života není smrt, ale to, čemu v sobě dovolíme zemřít, když jsme ještě naživu...“
Na stěně visí Piccassův obraz. Pootevřeným oknem proniká do slunného pokoje vůně šeříků, která ukolébává. Spánek je nádherná věc. A pokud uléháte zahaleni do fialové vůně, tak prý přichází ty nejkrásnější sny. Když všechno kvete a obklopují vás veselé barvy, je to na světě hned útulnější. Vyrazit někam s přáteli, na tenis, na kolo nebo se jen projít. A nakonec si zajít na masáž a pořádně si zarelaxovat, to je ideální odpočinek.
Na polici s knihami nesmí chybět Čapkova Matka a Seifertova Maminka. Rodina je vůbec nejdůležitější na světě. Člověk nemusí být hvězdou k tomu, aby byl šťastný. Stačí mít zdravou rodinu, dobrou práci a zdravý životní názor. Stát si za svým a být druhým oporou.
Cestování je úžasná zábava. Pobyt v zemích s odlišnou kulturou jako např. v Tunisku vás přivede na úplně jiné myšlenky. Snažíte se tam pochopit některé věci, které by vám normálně vůbec nevytanuly na mysli, ocitáte se v jiné rovině. Nebo v Kartágu na vás dýchne antika, že byste si hned přáli žít v době starověkého Řecka a Říma. Tato kultura je fascinující. Člověk zjistí, že všude na světě je hezky, ale měl by být tam, kde se narodil. Domov je přece jen doma. No řekněte sami, není na Moravě krásně? A na Slovensku samozřejmě také.
Největším tajemstvím je lidská duše. Každičký člověk je tajemný a je to naprostý originál. Ať znáte někoho sebedéle, pokaždé na něm musíte objevovat něco nového.
Nikdy nesuďte lidi na první pohled, podle toho, jak vypadají nebo co se o nich říká. To mi pověděl anděl. Usmál se, vypil kávu a šel dál. Proč by andělé museli mít křídla, že?