Vladimír Pryček

 

http://vladimirprycek.cz/

https://www.facebook.com/vladimirprycek.cz/

 

Stát v bráně a nevidět konec. Tísnivý pocit svírá hrdlo, že musíte polknout. Nad hlavou se zlověstně tyčí nápis Arbeit macht frei. Z každého rohu na vás zírá smrt. Co všechno zde musely ty miliony lidí prožít? Ve vzduchu visí otazník. Na takové tragédie by se nemělo zapomínat. Může člověk projít branou zpět, aniž by ho to změnilo? Nejde pouze o Osvětim. Na světě jsou tisíce míst... Někdo před těmi hrůzami zavírá oči, někdo se tváří, jakoby se nikdy nestaly a někdo vezme fotoaparát a vydá se na cestu. Jede přímo na místo činu. Jako skvělí váleční fotografové James Nachtwey či Antonín Kratochvíl. Díky tomu se dostane na místa, kam by nikdy nejel. Potřebuje nějak reagovat, ukázat druhým podívejte se, co se tady stalo, co se děje pořád... Se spoustou věcí nemůžeme nic dělat, ale možná se nad tím někdo zamyslí. Život na různých místech planety se velmi liší, pro nás je nepochopitelné spát na zemi nebo neznat elektřinu. Bída, masové vyvražďování, romská ghetta, lidé žijící na ulici. Není třeba chodit nikam daleko. Můžou si za to sami? Ne každému je dáno, aby se o sebe postaral. Lidé se často nezajímají o dění kolem sebe, žijí ve své uzavřené bublině a to není dobře, člověk by neměl být slepý.

Fotografie je obraz, na kterém je podstatné, jak lidé zapadají do určitého prostředí, do konkrétní situace nebo okamžiku, jak jsou poskládáni, jak působí barvy. Lidé jsou ti hlavní. Každá fotografie se točí kolem nich. Nejdříve vás musí mezi sebe přijmout, kontakt je důležitý. Někdy si člověk třeba jen popovídá. A pak klidně může fotit. Snaží se zachytit ten motiv, který vidí před očima. Nemít vyfoceno vše za každou cenu, spíše jít do hloubky, musí s tím být vnitřně spokojen. Žádný hon za celebritami, ale fotografovat „obyčejné“ lidi. Žádný zbytečný hluk a spěch.

Ve volných chvílích být s rodinkou, poslechnout si rock nebo se podívat na nějaký dobrý film. A jít si zacvičit kendo- japonské bojové umění s bambusovým mečem.

Ulice Jeruzaléma sálají horkem. Šeptají si. Ozývají se kroky. Čí? Křesťana, muslima? Sem se někdy podívám. Cestování je super, získáváte tím zkušenosti. Nejpoutavější jsou místa, kde dochází ke střetu kultur. Místa, kde tolik odlišných národů dokáže žít vedle sebe, kde má každý jiné zvyky, vyznává jiné náboženství. Další zajímavé téma je člověk a víra, muslimové v Polsku, vše kolem náboženství je tajemné.

Vzdálený svět Japonska je doslova obestřen závojem záhad. Samurajové, bonsaje, japonské jídlo, jejich životní styl. Poznávat neznámé a nové, jak jinde bydlí, žijí. Každá země má svůj charakter. A všude žijí zajímaví lidé.

 

fotogalerie

 

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena jen nám a nikomu jinému.