Jarmila Špetíková
Jarmila Špetíková (*1964)
Dálky. Šumění moře. Vlny narážející na skály fascinují svou mohutností snad každého člověka. Strmá skaliska tyčící se vyzývavě k nebi se hemží rozmanitým životem. Je to trochu svět sám pro sebe. Je potřeba ho nejdříve objevit. Ztišit se a udělat krok do neznáma. Divoká příroda má v sobě kouzlo. Vydat se na tuto cestu dobrodružství, to je přesně to pravé pro tuto elegantní dámu vonící dálkami. V cizích zemích je skryto veliké bohatství. Každá láká k navštívení, v každém kousíčku světa se skrývá nespočet životních příběhů, které vás mohou obohatit. Ať je to způsob života společnosti Středního východu nebo vstřícnost Portugalců a jejich smysl pro pořádek, vždycky vás něčím překvapí. S několika tisíci kilometry v nohou (a v letadle) si ledaskdo uvědomí, kde je jeho „doma“. Naučí se vážit si vlastní země a objevovat i krásy, které by jinak přešel bez povšimnutí. Možná také zjistíte, že podstatou života není hon po supermarketech, že je někdy dobré jen tak se na chvíli zastavit a žasnout. Je jedno, jestli při západu slunce na Madeiře, nad fotografiemi Jana Saudka či obrazy Salvatora Daliho nebo Gustava Klimta. V člověku je skryta touha obdivovat to, co sám neumí.
„Zármutek sneseš sám, ale radost musí být sdílená.“ Hubbard
V životě je důležité být spokojený sám se sebou, dělat co ho baví, umět se smířit s nešvary a na všem hledat něco pozitivního. Bez optimismu prostě... nepřežijete. To prozrazuje už úsměv na její tváři, který nezmizel po celou dobu našeho rozhovoru. A jak nejraději strávit chvíle volna? Samozřejmě cestováním, a to nejlépe za teplem. Stačí však i sednout na kolo (nepochybně s fotoaparátem), zajít si na hory nebo chvíli posedět v útulné kavárně, trochu se „vyžít“ na zahrádce a večer se podívat na francouzský film. A proč ne rovnou v originále? Kolik řečí umíš... však to znáte. Přibalit si na cesty francouzštinu, němčinu i angličtinu se hodí vždy.
Cestování je láska na celý život. Poznáváním cizích krajů člověk získává nadhled a jiný pohled na svět i na sebe samého. Otvírá se před ním tajuplný obzor, který stojí za to stále objevovat. Člověk vyleze z ulity své omezenosti, přestane být zavřený jako v kleci a roztáhne svá křídla. Tehdy může letět a zjistí, že svět za jeho plotem vypadá trochu jinak.
Tohle všechno říkají její fotografie. Zkuste se zastavit ve spěchu své každodennosti. Možná to uslyšíte i vy.
